Je to hrůza, je to jak droga, nedá se bez toho vydržet. Zas jsem tam musel, tentokrát Thajsko jen proletět a hurá do Laosu. Úžasný Mekong, proti němuž je Labe nebo Vltava potok místního významu..... Socialismus v Laosu.... Tam opravdu chcípnul pes, ve Vientiane se můžete v dopravní špičce plazit přes hlavní třídu po břiše a máte celkem vysokou šanci, že vás nic nepřejede. A nikoho nic nezajímá, nikdo se o nic nesnaží, tak nějak to asi vypadalo u nás před r. 1989, člověk naštěstí rychle zapomíná... Celodenní cesta nádhernými horami do Luang Prabangu (320 km). Špatně udržované chrámy a zas ten příšerný nezájem dokonce i oškubat turisty, ale nejen o toto... Ta samá casta zpátky ranními horami, 25 h hodin cesty z Vientiane do Hanoje... Socialismus na plakátech, ale nikde jinde... Na rozdíl od pověstí velice příjemní a ochotní lidé, kteří se nesnaží oškubat turistu až na kost, jak tomu mnohde v Asii je a o Vietnamu se to říká dvojnásob. Asi jsem byl v jiném Vietnamu... Záliv Halong, Stará čvrť v Hanoji, Hue, Hoi An, Nha Trang, na chvilku Saigon a hurá na 3 dni do delty Mekongu. A pak po Mekongu do Phnom Penhu, odtud do Siem Reapu na angkorská města. A malárie. A poslední exotika, cesta po National hoghway no. 6 do Thajska. A pak už jen na chvilku Bangkok a zpátky domů do zimy a zatažena... Tak aspoň ty fotky... A vzpomínky na nádherných prokletých 5300 km v autobusech a lodích:-)