Slovo, které vás bude provázet během celého cestování touto zemí…..

7.10.2000, 4:20: Přistání na letišti Bandaranaike. Hluboká tropická noc. Hlupák, kdo by čekal osvěžující chlad. Tropický pavilon v ZOO je proti tomu promrzlá místnost s vysušeným vzduchem. Autobus nás převáží do letištní haly, která je klimatizovaná a poskytuje úlevu po první ráně mezi oči. Očekává nás průvodkyně, která připravovala půdu pro naši výpravu na místě. Ihned se setkáváme s místní variantou služeb, kvůli kterým dosti nenávidím Indii: na toaletě po umytí rukou přiskočí evidentně místní chlapík, podá vám ze stojanu papírový ručník, utřete si ruce, ručník odhodíte a u dveří stojí tentýž chlapík s úsměvem hrozícím mu zlomit vaz a nataženou rukou. Na letišti se aspoň krotějí a nejdou za vámi neodbytně přes půl města. A toto je asi jediná věc, která mi ze začátku na Sri Lance vadila. Radím vám ne dvakrát, ale aspoň třikrát si rozmyslet, než budete po místních chtít nějakou informaci nebo radu. Ochotní jsou, což o to, až velmi. Ale pak se jich zbavit je téměř umění. Za tímto účelem jsem se velmi rychle naučil několik, řekněme, velmi důrazných sinhálských slov a když jsem měl pocit, že si domorodec bakšiš nezaslouží, vždy to bylo vyřízeno velmi promptně (nikoliv k jeho spokojenosti;-)) Jejich vynalézavost jak přijít zadarmo k výdělku je neskutečná, zažil jsem několikrát, že se mě jako jednoho z mála kuřáků ve výpravě snažili oblafnout, že můj kamarád je za mnou posílá, abych jim dal cigaretyJ . Na jejich omluvu musím ale spravedlivě uvést, že cigarety tam vyjdou přibližně stejně draho jako u nás, což pro ně je hodně, a pivo je tam relativně drahé i pro nás.

Přijíždí mikrobusy, které nás odvezou na sever do Anuradhapury (původně jsem si myslel, že tohle jméno si nedokážu ani zapamatovat, natož ho někdy vyslovit). Zas musíme vydržet chvíli v pro nás zatím velmi obtížném dusnu a možná ještě více překvapující je neuvěřitelný hluk, od kterého jsme si v Evropě už odvykli (discoboys a discogirls, sorry). Mikrobusy jsou klimatizované a klimatizace se dá i regulovat, takže angína snad nehrozí. Snažíme se kochat probouzející se přírodou, ale většinou upadáme do bezvědomí z nedostatku spánku a časového posunu.. Někde jsem četl, že Sri Lanka je ráj na zemi. I když poklimbávám, to, co probíhá za oknem auta, mi bere dech. Sakra, zas jednou vyjímečně nekecali…..

Další zastávka je v Yapawwě, což je místo, kde stávalo hlavní sídlo království ze 13. století. Dnes je v rozvalinách a zachovalo se pouze hlavní schodiště. Zdolat je unavený cestou a nevyspáním je poměrně slušný výkon. Celý areál ale působí v jinak ploché krajině vcelku monumentálně. Obklopuje jej prostý klášter, který si můžeme také prohlédnout. Před klášterem sedí neodmyslitelný lovec turistů s kobrou a píšťalou. Ani tuto prozatím novinku nemíjíme bez povšimnutí doprovázeného transferem několika mincí.

Přijíždíme do Anuradhapury, bývalého hlavního města srilanckého království a nejrozsáhlejší památky na Sri Lance. Průvodci mají naštěstí dost rozumu, tak se po ubytování jdeme jen projít po okolí hotelu a pak nás čeká společná večeře. Stále nás ještě mají rádi, tak je jídlo pikantní, ale ne ostré. Je vynikající a velmi se podobá indické kuchyni. Jako zapřísáhlého masožrouta mě zaujaly zejména bezmasé věci, jsou opravdu velice dobré. Ostatně to mi vydrželo pak celou dobu pobytu, moc masa jsem nesnědl, ale bylo to prostě tím, že místní kuchaři umí. Pak už je opravdu ale čas ulehnout, protože program byl sám o sobě dost náročný a časový posun stále dotírá. Tělo je navíc zmatené tím, že se nachází v letním prostředí, ale v sedm padne velmi rychle tma. Vedro a dusno už není tak hrozné jako v Colombu. Pokoje jsou údajně dobrý místní standard, no, rád bych takový stabdard u násJ . Musíme se obejít bez klimatizace, což je z dlouhodobějšího hlediska lepší, ale větrák nad postelí je uspokojivá alternativa a z vlastních zkušeností doporučuji spíše větrák než klimatizaci. Ještě antimalarika a dezinfekce jícnu a dobrou noc.