Protože maltská lira je relativně velká měnová jednotka (něco přes 80 Kč), nezapomeňte se již z domova vybavit příhodným váčkem na drobné. Turista, zejména pokud je jeho národní měna členěna jinak, se zpočátku špatně orientuje ve změti jedno-, dvou-, pěti-, deseti-, pětadvaceti- a padesáticentových a jednolirových mincí, ale s nepoctivostí při vracení se setkáte jen vyjímečně, spíše při vracení drobných v autobuse řidič mávne rukou, že to nestojí za to hledání, že, movitý turisto? Zkušenější, šetrnější nebo obojí si tedy chystají jízdné přesně. Od dvou lir výše existují jen bankovky a nebuďte překvapeni, že při drobnějších nákupech prodavač raději přijme hrst drobných, než aby se jich zbavoval přijetím bankovky. Pro ilustraci: jízdenka na autobus stojí 11-16 centů, velmi slušný plátek pizzy (stejně dobré jako té italské) vyjde v bistru na 30 centů, pivo podle značky 70 centů za "pintu" (zhruba náš půllitr) a výše, lehký oběd pořídíte už za jednu liru.
Maltská kuchyně byla a je ovlivněna britskou přítomností, takže se můžete spolehnout na opravdu pořádnou snídani a restaurace běžně disponují celou řadou britských jídel, což, jak známo, zas tak moc velký odvaz není. Malta je ale dosud velmi oblíbeným místem pro Angličany, takže není divu, a pokud chcete ochutnat co nejvíce britských značek piva, doporučuji jako cíl vaší pivní expedice Británii anebo právě Maltu. Velice dobrá je ale i místní (ne licenční!) značka Cisk (vyslov ovšem Čisk) a první sládek v pivovaru existujícím od roku 1926 byl údajně z Čech. Restaurace nabízejí samozřejmě i "místní speciality", ale jsou to všechno vesměs typicky středomořská jídla, takže zcestovalý gurmet snadno odhalí vlivy italské, řecké a španělské kuchyně s poněkud odlišným způsobem kořenění. Jistě budete v pokušení ochutnat mejmaltštější z maltských jídel, králíka po maltském způsobu. Pak vám přeji více štěstí, než jsem měl já, protože místní název je "fenek", a ten můj byl buď opravdu ona saharská šelmička, nebo svým pronásledovatelům hodně dlouho unikal... Za ochutnání stojí některé místní sýry, maltský nugát a velmi osvěžující nápoj je Kinnie vyráběná z bylin a šťávy hořkých pomerančů a v místních podmínkách jí zaženete žízeň lépe než nějakou colou. Na ostrově se rozmáhá pěstování vinné révy a výsledky nejsou špatné.
Maltské souostroví se skládá z vápence a tento materiál až dodnes slouží ke stavbě budov všeho druhu. V minulosti byla města opevněna, takže vás nesmí překvapit jejich i na naše poměry malé rozlohy, limitované rozsahem hradeb a bránitelností. Samotné hlavní město Valletta bylo vystavěno podle přesných plánů na opevněném poloostrově a zastavěná část má rozlohu 600x750 metrů. Prakticky všechna města měla v minulosti obdobnou velikost a vzhledem k malé rozloze ostrova došlo v novodobé historii k tomu, že jednotlivá města díky novější zástavbě splynula ve větší celky. Malťanům je ale nutno obdivně přiznat, že se drží starého dobrého přísloví "funguje-li něco, nevylepšuj to", a proto stále používají jako prakticky jediný stavební materiál vápencové kvádry, z nichž budují i nejnovější stavby, a proto nová výstavba velmi vkusně a nerušivě zapadá mezi historické památky, přestože velká část budov pochází z posledních dvaceti let. Z toho ovšem vyplývá v úvodu zmiňovaný počáteční dojem, protože na první pohled je Malta jen vápenec, stavby z vápence a tu a tam trocha vegetace. Malta jako nepotopitelná letadlová loď Britského impéria také utrpěla velké škody za 2. světové války (za statečnost a oběti byla vyznamenána Jiřským křížem, jehož vyobrazení je součástí maltské vlajky), ale kromě budovy maltské opery ve Vallettě bylo vše opraveno nebo znovu postaveno.

Cestovat za poznáním je na Maltě velice jednoduché. Stačí být vybaven mapou, turistickým průvodcem (v papírové formě), dobrými botami a mírnou dávkou odhodlání a celá Malta před vámi leží prostřena jako švédský stůl. Můžete využít nabídek celé řady cestovních kanceláří a kancelářiček, které organizují za ceny od zhruba pěti lir výše výlety po celém souostroví autobusem i lodí, za necelých 40 lir se můžete podívat i na Sicílii na Etnu a jste-li mimořádně dobrodružné povahy, můžete si vypůjčit automobil. Poslední možnost rozhodně stojí za podrobnější popis. Malťané se prý na posledních šampionátech o nejhorší řidiče umisťovali na čelných pozicích a zlé jazyky tvrdí, že titul již dlouho nikomu nepůjčili. Na maltských silnicích jezdí kromě spousty škodovek (zřejmě největší koncentrace na světě po České republice) celá řada modelů, které naleznete jen v odborných historických publikacích. Jezdí se tak jako v Británii vlevo. Nejvyšší povolená rychlost je 40 mil za hodinu (64 km/h). S tím si však starosti dělat nemusíte, protože dostatečně dlouhou silnici, po které by se dalo jet rychleji, jsem na Maltě neviděl. V těchto podmínkách získávají některé dopravní značky jiný význam, například naše značka varující před nerovnostmi na vozovce zde znamená "Pozor, vjíždíte na tankodrom!". Zapínat ukazatele směru je považováno za milou výstřednost. Styl jízdy je velmi uvolněný, ale maltský řidič nikdy nepřejede plnou čáru, nikdy neparkuje tam, kde se nesmí a vždy vám dá přednost na přechodu pro chodce a zastaví, i když je naprosto zřejmé, že se nacházíte mimo jeho jízdní dráhu. Maltská policie prý vždy uvítá příspěvek do státní pokladny. Traduje se, že mnoho cizinců vrátí vypůjčený automobil i o několik dnů dříve, než na kolik mají zaplaceno, neboť koneckonců, nervy jsme si sem přijeli uklidnit, že? Pokud se netoužíte stát aktivními účastníky maltského autorodea, ale vadí vám i "turistické dostihy", použijte místních autobusů.
Systém zdejší hromadné dopravy je velice jednoduchý. Vypravte se do Valletty na konečnou - autobusové nádraží. Zde začínají a končí všechny důležitější linky. V dispečinku zdarma obdržíte seznam autobusových linek s popisem jejich tras v angličtině, jízdným, které podle vzdálenosti stojí 11, 13 nebo 16 centů (platí se "pásmově"), intervaly a provozní dobou linky. Můžete použít i turistických speciálů, které se od běžných autobusů liší tím, že jízdné je 30 centů, zpravidla jedou přímo do turisticky zajímavého místa a nestaví na kdejakém nároží. V některých je i dostatek místa pro nohy sedícího průměrně vzrostlého Středoevropana. Malťané jsou přece jen poněkud menšího vzrůstu, takže chcete-li se kochat výhledem z jedoucího autobusu u okna, počítejte s menším pohodlím. Drtivou většinu autobusů představují minimálně třicet let staré Leylandy a Bedfordy, ovšem ve vzorném stavu jak vně, tak i pod kapotou (jen by už konečně měl Malťanům někdo prozradit, že vyměňovat lze i tlumiče). Pokud si nezvolíte nějaký opravdu neobvyklý cíl cesty, nečekáte na váš autobus zpravidla déle než deset, patnáct minut, a to jak u běžných autobusů, tak u speciálů. I nejdelší jízda běžným autobusem na druhý konec ostrova netrvá déle než třičtvrtě hodiny a pokud nejede zrovna ten vámi vybraný, obvykle je nějaká další možnost a je třeba si uvědomit, že pěšky dojdete na Maltě téměř kamkoliv (ostrov by se s rezervou vešel do obdélníku o rozměrech 30x15 km). Jízdné se platí přímo u řidiče oproti vydání lístku a přestože by leckdo mohl dospět k pocitu, že se snadno protáhne chumlem nastupujících bez placení, pozor, revizoři, vybavení vysílačkami, chodí a ten pakatel za ostudu snad nestojí. Počítáte-li s intenzivním využíváním místních linek, lze zakoupit za příznivou cenu krátkodobou permanentku.
Řidiči linkových autobusů mají poněkud drsnější výcvik. Nastupujete-li na zastávce uvnitř trasy, musíte si na autobus mávnout a jestliže vás řidič ohodnotí jako fyzicky zdatného jedince, počítejte s tím, že jenom přibrzdí, i když je na zastávce více nastupujících. K vaší úlevě prozradím, že letní úprava je vpředu bez, tedy bez dveří. Když se tedy konečně usadíte ve vytouženém autobusu poté, co vám řidič vrátil levou rukou drobné, zatímco řídil loktem pravé, protože v dlani třímá dýmku a s pohledem upřeným do schránky na drobné takto bravurně projíždí kruhovým objezdem, hladina adrenalinu (ta vaše, řidič je imunní) klesá a vy se začínáte rozhlížet po tomto dopravním prostředku. Po celé délce autobusu vedou pod střechou provazy, které končí u zvonku u řidiče a smysl celého zařízení je rázem jasný. Jiným problémem ale je, kdy signální zařízení použít, když nejedete na konečnou. Stačí se při nástupu zeptat zpravidla velmi ochotného řidiče, který vám zastaví a hlasitě upozorní na zastávku nejbližší vašemu cíli, pokud jste se zrovna někam zakoukali, nebo vám poradí spolucestující. Pokud je v autobuse většina cestujících z Malty, nebuďte překvapeni velmi srdečnou atmosférou.

Poslední možností kromě letu vrtulníkem (tato možnost opravdu existuje) je jízda taxíkem. Na základě informací, které mi byly poskytnuty z několika nezávislých a nezaujatých zdrojů, jsem usoudil, že většina místních taxikářů byla na praxi v ulicích Prahy, proto jsem tuto část touhy po poznání potlačil.

Takže jak cestovat po Maltě už víte. Ale kam? Vypravte se libovolným směrem libovolně daleko a vždy narazíte na nějakou pamětihodnost nebo pozoruhodnost, kterými je Malta doslova poseta. Dílčí výjimku tvoří jižní část Malty, která je vzhledem k větší nadmořské výšce (260m!) větrná a méně obydlená, ale odmění cestovatele nádherným pohledem na útesy Dingli a nacházejí se zde v Mnajdře a Hagar Qimu prehistorické chrámy údajně starší než egyptské pyramidy. Mdina ležící téměř ve středu ostrova je jedním z nejstarších, ne-li nejstarším městem na Maltě a z jejích hradeb je překrásný rozhled po více než polovině ostrova. Marsaxlokk je nejen ukázkou záludnosti místních jmen, ale také největší rybářský přístav a milovníky "mořských potvor" varuji před návštěvou místního tržiště, bude vám krvácet srdce, že nemáte k dispozici kuchyni! Kapitolou samou pro sebe je Valletta s mohutnými hradbami a výstavnou katedrálou, s pravoúhlým systémem ulic, díky němuž vyniká její vertikální členění a z jejíchž hradeb a zahrad je nádherný výhled na okolní pevnosti, kostely, chrámy, oba přístavy a města, jež čas spojil v jeden celek. Okolní města patří k nejstarší zástavbě a naleznete zde celou řadu kaplí, kostelů, chrámů, pevností a paláců, radost pohledět. Mellieha a přilehlý záliv na severozápadě Malty se vyznačuje nejrozsáhlejší zdejší písečnou pláží. Bugibba na severním pobřeží je nové turistické centrum s velkou ubytovací kapacitou a příjemným prostředím, nenajdete zde žádné památky, ty jsou v nedalekých nerozeznatelně splynuvších Oawře a San Pawl Il-Baharu, zato je zde opravdu velký počet nejrůznějších obchodů a obchůdků, hospůdek, barů, cukráren, restaurací a miniaturní promenáda, kde lze usednout na zahrádce kavárny nebo jen tak na lavičce a nasávat poklidnou večerní atmosféru s výhledem na Záliv svatého Pavla s nedalekým ostrůvkem, na kterém svatý Pavel na cestě do Říma ztroskotal. Koho přestane bavit slunění na plážích a útesech a pocítí touhu po změně, může se vypravit trajektem například z Marfy na Gozo, druhý největší ostrov. Vzhledem k poněkud odlišnému geologickému složení není na Gozu takové sucho, zčásti zásobuje Maltu zeleninou a podmořským potrubím pitnou vodou. Ostrov je výrazně zelenější a platí o něm totéž, co o Maltě, to znamená nelze nenarazit na pevnosti, pevnůstky, prehistorické chrámy, kostely, přírodní pozoruhodnosti a milé obyvatele. Právě tento ostrov prý byl místem, kde nymfa Kalypsó sedm let zkoušela svádět Odyssea. Modré okno, skalní útvar na západním pobřeží, nechybí snad na žádné pohlednici či obálce turistického průvodce. Gozo je vyhlášené svými ručně pletenými vlněnými svetry za nepřemrštěné ceny v mnoha barevných odstínech a vzorech a v zimě při vzpomínkách na pobyt na Maltě budou určitě hřát dvojnásob!

Na Maltě je prostě opravdu příjemně. Vysoké teploty jsou kompenzovány všudypřítomným osvěžujícím větrem a i když je zdejší příroda velmi zkrocená, není nikde patrné ekologické znečištění. Patříte-li mezi turisty, kteří si rádi organizují průběh vlastního pobytu sami, odkládají hodinky a mobilní telefony a dávají přednost obdivování pamětihodností a pozoruhodností před sluněním na pláži, je pro vás Malta to pravé místo pod sluncem. Z vaší dovolené se určitě vrátíte ve skvělé duševní pohodě a podle cestovního nasazení zřejmě i v lepším fyzickém stavu.